Tento článek je shrnutím Vašich podnětů a našich odpovědí na téma charterové lety. Nakolik Vás nechceme zatěžovat detailním výkladem letecké legislativy, plné nic neříkajících pojmů, budeme používat “uživatelsky přijatelnou” frazeologii.
Letní dny jsou typické rozjasňováním informačních tabulí na našich letištích. Tento jev je na jedné straně způsoben narůstajícím počtem pravidelných linek, operujících do našich oblíbených destinací. Na druhé straně je třeba uznat, že k “oživení” našich letišť přispívají hlavně charterové lety. Ochrana cestujících prostřednictvím ustanovení Nařízení (ES) 261/2004 (dále jen “Nařízení”) se aplikuje i na charterové lety. Tyto jsou v textaci Nařízení označené jako “nepravidelné lety”. Nepravidelné lety jsou velmi úzce propojeny se zájezdy zprostředkované cestovními agenturami. I když čísla ukazují, že trend v cestování se posouvá spíše k cestování na vlastní pěst, dovolená prostřednictvím cestovní kanceláře má své pozitivní stránky.
Komfort, který cestujícím poskytují dnešní cestovní kanceláře, má v době plné stresu a spěchu neskutečné výhody. Týdenní pobyt do Turecka, Španělska, Egypta, Maroka a mnoha dalších destinací, “cestovky” poskytují doslova za pár eur. Takové zájezdy jsou jako ušité pro typ osoby, která kromě kvalitní stravy, nápojů a hotelového komplexu s dostupnou pláží nic víc nepotřebuje. Je nutné uznat, že let se zahraniční posádkou, v některých případech operován na naše poměry ne nejtypičtějšími letadly, má své kouzlo. Problém však nastává v případě nepravidelnosti letového provozu.
Charterové lety jsou operovány ve více než 70% případů tzv. leteckými společnostmi, které není možné v souladu s Nařízením zařadit pod pojem “letecký dopravce společenství”. Co to znamená v praxi? Začneme územní působností Nařízení.
Z pohledu územní působnosti Nařízení se toto vztahuje na:
- cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, který podléhá ustanovením smlouvy.
- cestující odlétající z letiště umístěného ve třetí zemi na letiště, které se nachází na území členského státu, který podléhá ustanovením smlouvy, pokud jim nebyla poskytnuta náhrada nebo odškodnění a pomoc v této třetí zemi, pokud je provozující letecký dopravce dopravcem společenství ;.
Pod pojem území členského státu, který podléhá ustanovením smlouvy spadají:
- a) všechny členské státy EU (seznam států TU, zde bude tento link https://europa.eu/european-union/about-eu/countries/member-countries_sk)
- b) na základě bilaterálních dohod i Norsko, Island, Švýcarsko, Guadeloupe, Francouzskou Guyanu, Martinik, Réunion, Mayotte, Svatý Martin, Azory, Madeiru a Kanárské ostrovy;
Naopak pod tento pojem nelze zařadit Faerské ostrovy, Ostrov Man ani Normanské ostrovy. Tyto státy se považují pro účely aplikace nařízení za třetí země.
V případě letů odlétajících z letiště umístěném na území členského státu se Nařízení aplikuje bez ohledu na to, zda je operujícím dopravcem “nízkonákladová” společnost nebo letecká společnost, která není leteckým dopravcem společenství.
Z přijaté pošty vyplývá, že nejasnosti vznikají v případě, kdy se jedná o odlet z území třetího státu. V tomto případě je aplikovatelnost nařízení podmíněna následujícími podmínkami:
- cestujícím nebyla poskytnuta náhrada nebo odškodnění a pomoc;
- let musí být operován leteckým dopravcem společenství.
Poskytování protislužby nebo náhrady a pomoci je možné shrnout do dvou vět. Upřímně a obecně řečeno, letecké společnosti to nemají ve zvyku kompenzovat cestujícím. Jedná se o velmi nákladnou položku, kterou se v dnešním, vysoce konkurenčním prostředí, snaží potlačit každá letecká společnost.
Pojem dopravce společenství je pro většinu cestujících nic neříkající slovní spojení. Pod pojmem letecký dopravce společenství je nutné rozumět leteckou společnost, která je držitelem platné provozní licence udělené členským státem v souladu s ustanoveními Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008. Kdo je držitelem této licence a kdo ne? Odpověď z důvodu obsahového rozsahu zkrátíme tak, že držitelem je 90% dopravců, operujících pravidelné linky na území Evropské unie. Bohužel, charterové lety jsou ve více než 70% operované prostřednictvím leteckých dopravců, kteří nejsou držiteli této licence.
Co to v praxi znamená? V případě, že letíte z letiště umístěného ve třetí zemi (Tunisko, Egypt, Turecko, atd.) na letiště umístěné v členském státě a Váš let operuje společnost, která není leteckým dopravcem společenství (jako např. FlyEgypt, Air Cairo, Tunisair, onu air), aplikovatelnost Nařízení není možná. V praxi to tedy znamená vymáhání kompenzace prostřednictvím mezinárodní úpravy. Tento proces však bohužel znamená minimální vymahatelnost nároku.
Jak bylo uvedeno výše, v případě letu z členského státu EU je Nařízením vázána každá jedna společnost, bez ohledu na to, zda se jedná o dopravce Společenství nebo ne. To však vůbec neznamená, že vymáhání kompenzace od leteckých dopravců, kteří nejsou dopravci Společenství je hladké, bezproblémové. Filozofický a psychologický základ fungování leteckých společností, národní legislativa, spotřebitelské postupy, zavádění cestující a mnohé jiné faktory způsobují, že vymáhání kompenzací je v případě těchto společností mnohonásobně komplikovanější.
A co lety operované mezi územími dvou třetích zemí (např. Singapur-Koh Samui)? V tomto případě je aplikovatelnost Nařízení vyloučena a kompenzování je upraveno mezinárodními smlouvami. Jak bylo uvedeno výše, vymahatelnost nároku je minimální.
Vymáhání kompenzací od leteckých společností, které nejsou leteckými dopravci společenství, je dlouhotrvající boj. Dovolíme si tvrdit, že z důvodu různorodosti národních legislativ jednotlivých států, zavádění cestujících a vysokou obtížností zajišťování důkazních prostředků je vymáhání kompenzace na vlastní pěst předem prohraný boj. Na druhé straně však není jedno komu svůj případ svěříte!
